MBaláF pBíseFň dCo tmya vžddycky přeijde vhaod mi, šdetřím prGoud,
pBíseFň svBětlFoplCacháa škdodu neenapGáchá,
člověk žB/Dasne, když se zhGasne.

Malá píseň do tmy dělá doprovod mi, když jsem sám,
píseň, co se stydí v přítomnosti lidí,
ta je tichá, nepospíchá.

®: Chcdeš-li si na něco peořádně paosvítit, zhasni si,
chcdeš-li se něčeho eopravdu naasytit, nejezG,
chcdeš-li své běžící meyšlenky zaachytit, sFedni si,
chcae to svůj čas, vd7ážně, chcGe to svůj čas.
Rec: V této chvíli nevidím na ručičky hodinek,
když si zhasnete, taky na ně neuvidíte, to není marný,
v této chvíli nevidím na kalendář na zdi,
když si zhasnete, taky na něj neuvidíte, to není marný,
v této chvíli nevidím ani sám sebe,
když si zhasnete, taky se neuvidíte, to není marný,
k tomu všemu, ovšem nejenom k tomu,
se tedy hodí malá píseň do tmy.

®:

Každý, kdo si svítí, je zapojen v síti jako já,
kdyby stroje škytly, bude tma jak v pytli,
člověk zírá: černá díra.

Pro případy nouze nehledejme dlouze světla zdroj,
mějme v každé době trochu světla v sobě,
aspoň škvírku, aspoň sirku ...