eFRANTA JE MASÉR A ON DĚLÁ S MASEM

ÚSMĚV KNÍR SKRÝVÁ, Z DVOU METRŮ SE DÍVÁ
KDYŽ PDOT Z ČELA STÍRÁ, JEHO UKARUTNÁ SÍLA
eZMÍTÁ MÝM TĚLEM, UŽ CÍTÍM JEJ CELÉ

NABĚHLA MU ŽÍLA, TEĎ V RUKÁCH MĚ SVÍRÁ
CÍTÍM SE V PASTI, JE KONEC VŠECH SLASTÍ
PODIVNÝ ZVUKY, JAK LÁMAL BY VĚTVE
ON ZLOMIL MI NOHU A PAK ŘEK JEN VZTEKLE
DJÓ – TAENHLE GSLABeOU KOSTRU MÁ

JÓ – FRANTU TADY KAŽDEJ ZNÁ

PROSÍM TĚ NEŠIL, TO OBČAS SE STANE
ŘÍKÁ MI KLIDNĚ A ZRAK MU JEN PLANE
JÁ ZAVOLÁM BRÁCHU SOUKROMEJ JE DOKTOR
SEDÍ HNED ZA ZDÍ, ORDINUJE DO DVOU

TAK VĚCI SE MAJÍ, ŽE MÁ HODNĚ SÁDRY
LEVNĚ JI KOUPIL, TEĎ TVRDNE MU ZÁHY
PODNIKAJ VŠICHNI, JO KAŽDEJ NEČUMÍ
BRÁCHA MU PÍCHL, DĚLAL CO UMÍ
KDO MOHL TO TUŠIT, ŽE JEDOU V TOM SPOLU
NAŠTĚSTÍ JE DOKTOR A PAPÍR MÁ K TOMU
KDYŽ POMYSLÍM NA TO, ŽE KOPAL BY HROBY
TAK NEVÍM, ZDA FRANTA BY ZŮSTAL U NOHY