Když Gpřepadá mě C7+tíseň a když Ghledám odpoC7+věď,
když Gvšechny klíčky C7+ naděje ve mně Ddusí Dsus4slzy a Dsněť,
někde Ghluboko se C7+zvedá slabý Ghlas, co mocně C7+zní,
Gnavzdor protiC7+venství a Dmorálce Dsus4zoufalstDví.

Nerad obracím se D7zpátky a měřím Gsvé pochybnouDsti,
jako Kain se D7musím postavit té Glavině událoDstí. C
A v Gté hektické C7+chvíli vidím Gruku věčných C7+sil
v Gkaždém zrnku C7+písku, v každé Dkapce,D9sus4již jsem Gpil.

Ty žhavé květy slabosti a planá minulost
jak vrazi setly svědomí a každou patrnou ctnost,
ale slunce jak louč času nám ukazuje směr
a tlumí bolest z nicoty a z dekadentních her.

Upírám své oči do plamenů pokušení
a vždycky, když chci vstoupit, něco se ve mně změní
a začínám zas chápat, k čemu patří každý z nás,
každé zrnko písku i každý spadlý vlas.

V smutných nocích prošel jsem od bídy k bohatství,
v divokých snech léta i ve světle mrazivých zim,
v hořkém tanci samoty, který mizí vesmírem,
v lesklých střepech čistoty za každým nevinným snem.

Slyším dávné kroky jako údery o vlnolam,
někdy cítím něčí blízkost a někdy jsem úplně sám,
potácím se na hraně světa lidí, je to tak,
jako každé zrnko písku, jako každý padlý pták.