aV bytě mi nejde elektřina, H7plamínek svíčce líže eknot,
Cpodobna vězi v Pizze, Fvosk odkapává do mých Ebot,
aokna už potemněla, Fnoc semkla Eslunce Gjas,
abyt chladně provoněla, Fsamota Ebez příkDras,
FdivEný to apach.

FRozum tone v beznaději, Gpohledy bloudí po pokoji,
aobrazy tmavší černých koutů, ena slizEnici prach,
Ftelefón na druhém konci, aprázdné ticho srdce rvoucí,
dpostel je úzkým vorem, Emaják čnějící nad obzorem,
FbliEká na apoplach.

Světla jen úzká čárka v místech, kde by měl být práh,
bojím se odemknout, co když za dveřmi číhá vrah,
poslední zablikání, plamínek se vzpouzí v křeči,
svíčka se neubrání, vosk jizvy nevyléčí,
obava hýbla střelkou vah.

Co když pokoj dostál změny, a ta zem už zemí není,
pode mnou jen propast temná, začínám se bát,
krůpěje potu v tísni, mizí v šerosvitu místním,
ticho drápy do stěn ryje, rána už se nedožije,
obava ale strach.

Mlčky sedím na své Arše rozpoznávám každý hles,
tikot hodin kdesi v dálce, myš tiše škrábe na pelest,
monotóní cvakání a neběžící líná chvíle,
vnitřní boj bez vyzvání, naslouchání úpěnlivé,
sám sobě dávám šach.

Mít tak v rukou pevná vesla, která by mě poodnesla,
plout na plachtu s větrem v zádech, klouzat po vlnách,
ale vor se ve člun nepromění, vyčkávám do rozednění,
čím více se úsvit blíží, oči mocněji se klíží,
chce se mi spát, chce se mi spát, chce se mi spát.