AKaždý rok rozkřikne se, Dstejná zpráva cispo leAse,
hdneska je tu AzáDvod, pro hnáš zvířecí AnáDrod,
/: přihlaAste se na [A4sus(E)]paseAce. :/
Ale Anepěkně to EzačíDná, prázdDná startovní cislistiAna,
do hvýstřelu jen AchvíDle, a hzávod na tři AmíDle,
/:Apřed zraky se [A4sus(E)]rozplýAvá.
DPřes pařez, Eco je mez, hcestičkou Aaž za les
Ca kdo mine kapraDdí, s traAsou si EporaAdí.

Chvilku před koncem termínu, z mlází se přihrnul,
zajíc jménem Ivan, turbo želvou stíhán,
že chtěj se poprat o cenu.
Fandit přišel celý les, u trati zabral každou mez,
v nižších řadách honorace, usezena na matrace,
od startu až po útes.
Přes pařez....

Výstřel krajem zaduňel, dav na okamžik oněměl,
želva žíznivá čára, zajíci náskok dává,
a dýchá jako sentinel.
Dneska to jasně vypadá, želvák se polem propadá,
diváků davy šílí, je to jasné jdeme k cíli,
zajíc nadělil mu dvě kola.
Přes pařez....

Jenže zajíc ve své skromnosti, ulehl si do roští,
nema důvodu k spěchu, schoulil se do mechu,
že oddychne si u cesty.
Než přešlo slunce přes zenit, želvák profrčel álej lip,
cestou jen koutkem oka, zahlédl spícího soka,
a už trhá cílovou nit.
Přes pařez....

Jen málo lidí dneska ví, že tenkrát vzniklo přísloví,
to přísloví nám říká, kdo pomalu pospíchá,
ten na tom bude stejně líp.