Predohra:
Měsíc bledou nocí pluje tiše dál
pos sosnou když večer usínám.
Srdce které bloudí jež přírodě volá
stará sosna k vám teď promlouvá.
Ten kdo ve svém srdci bolest mívá
v útěchu mu stará sosna kývá.
Přátelé. Poslyšte píseň o staré, staré sosně,
která v korunách větví tiše šumí, tiše zpívá.

1,
aNa strádni,takaopuštědná
astálaEstaráasosna.
aKdyž jsemdjá tamapod ní ledžel
azpívaEla miado sna.
GSama už dávnoCstála,Gjen vítr si s níC/Ehrál,
akamadrádaasnad též mědla,FčlověkDjí hoGvzal.

R:
GMúj starýCbrachu, tebe noc ažGskryje,
zpívej mi chvilku jen staré meloCdie,
/:my dva jsmeC7staří, a to zmaneFná,
že našeCsrdce jsouGuž zlomeCná/

2,
Mrtvá je ta stará sosna, vichřice jí sťala,
jenom pahýl je místo ní, tam, kde ona stála.
Bledá noc na nás už kýva, vláha padá na říčku
a já tady smuten sedím, zpívám si písničku.

R:
Múj starý brachu, tebe noc až skryje,
zpívej mi chvilku jen staré melodie,
/:my dva jsme staří, a to zmanemá,
že naše srdce jsou už zlomená/