Vzduch je Atěžký jak ta měď
ruce A7+tvé znám nazpaměť
a teď A7naposled už přitisknou se Dk ní
nač dmyslíš? Vždyť Avím
radši hpřimkni se blíž
slova h7jsou jen na obEtíž.

Vzduch je cítit po něčem před čím sotva utečem
stín jako tichošlápek připojil se k nám
nač myslíš, ó to znám.
ARadši Hode mně vem kytku
h7s tichým úsmeEvem, E7ó.


APusu ti dám, já půjdu A7+tam a ty tam
A7bye bye štěstí, bye Dbye
dJsem tvůj apríl, né Amáj
buď si hco se má stát
lepší h7je se pouEsmát

Nevyčítam já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej, nech pláč,
raděj se směj, o tvůj úsměv, já bloud
totiž toužím zbohatnout,

Vzduch už lehčí je než byl
to tvůj úsměv způsobil.
I když každou chvíli musím vstát a jít.
Nač myslíš? Nech být ..
O ten úsměv já vím,
o ten jde nám především, ó.

Pusu ti dám, já půjdu tam a ty tam
bye bye štěstí, bye bye.
Jsem tvůj apríl, né máj,
buď si co se má stát,
lepší je se pousmát.

Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej,
nech pláč, raděj se směj,
o tvůj úsměv, já bloud,
totiž toužím zbohatnout.

Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej,
nech pláč, raděj se směj,
o tvůj úsměv, já bloud,
Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej,
nech pláč, raděj se směj,
o tvůj úsměv, já bloud,
htotiž h7toužím zbohaEtnout. E6