Trápím se jen vlastní hloupostí


1 AčC nevěřím, že bys někdy chtěl ode mne od7dejít,
tak najednou býG7vám nejistá a plná úzkostí.C
Bláhový pláč skrývám síťovím stříbrných nad9dějí,
že žárlivá jsemG7 a že trápím se jen vlastní hlouCpostí.

G7Přesto mě unáší ta chvíCle k představám,
Fco ti říct, až pozenám,
že tvoje lásD7ka dýchat přestává.G7

2 Když mohu dřív a ty říkáš, že můžeš až později.
A nebo se loučíš, mě napadá spousta možností.
Kam pospícháš, kde jsi byl? A mou jedinou nadějí
je to, že žárlivá jsem
a že trápím se jen vlastní hloupostí.

Přesto mě unáší ta chvíle k představám,
co ti říct, až poznám,
že tvoje láska dýchat přestává.

3 Tak za nocí stále pátrám, jak svou lásku ubráním.
Čím překlenu proudy a vzdálené břehy přemostím?
Až najednou spatřím, jak se mi vysmívá svítání.
Protože žárlivá jsem a že trápím se jen vlastní hloupostí.

Protože žárlivá jsem a že trápím se jen vlastní hloupostí.