1. Už Ddlouho nejel ežádnej vlak,
já Dležel v náspu ejenom tak
Dpod zpola vyvráhcenou tabuelí, A
tam Dnápis dávno esloupal čas,
kde Djsem, to věděl ejenom ďas,
a Djá hladovej hcpal se hrstí E7hořkejch bobuA7lí.
2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním
byl slyšet divným nádražím,
já v týle cejtil strach, co do mě vjel,
dva muži, mladší pozdravil
a starší žertem:"Copaks' pil
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?"
R: DTak rád já ruku svoji vložil
hdo dlaně, co ke mě vzEtáh',
Dčert vem, co dávno už jsem prožil,
E7zase stojím pevně na noAhách.
3. Tak jsem jim teda všechno řek',
jak vydal jsem se hledat flek
a chtěl se domů vrátit jako král,
jak na dráze jsem zprvu dřel
a ztrhanej jel na sever
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál.
4. Já rozmejšlel se spoustů dní,
mám chytit si vlak nákladní,
anebo pod něj lepší byl by skok,
vždyť na něm čertví kam bych jel,
ale pod ním nic nevěděl,
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: