Spusťte aprosím Vás rolety Gs modrými apruhy,
doktor Cpro mě už lektvary Ghotové Cmá,
k mému dlůžku dnes přišli ty u nichž mám adluhy
- moje EVíra a Láska a E7Naděje amá...

Sáhnu hluboko do kapes a marně hledám,
prázdná tobolka sklouzla mi na parkety...
Moje Víro, proč pláčeš a proč jsi tak bledá?
Za mě sto dalších dlužníků zůstane Ti...

Hlavu zvedám a něžně se rozhlížím kolem,
kam jsem schoval ten papír a co jsem to psal?
Matko Naděje neplač a netrap se bolem,
za mě sto dalších synů ti zůstane dál

K Lásce vztahuji ruce své, zda ještě zná mě
- ona řekne mi kajícně polohlasem:
"Nebuď smutný a netruchli, věčná je paměť
a já ve jménu Tvém sebe rozdala jsem..."

Ať už kdokoli líbal Tě, kdokoli laskal...
Ať už plamének hřál Tě či požár Tě hřál...
Lidská hloupost je věčná, však věčnější láska
- dluh je vyrovnán trest vykonán, žijeme dál...

Venku svítá a já ležím čistý a klidný,
bílým vlajkám se polštáře podobají...
Mé tři sestry, tři ženy, tři soudcové vlídní
poslední úvěr času mi otvírají...
Mé tři sestry, tři ženy, tři soudcové vlídní
trvalý úvěr času mi otvírají...