řeč:
On: Jste připravena, slečno?
Ona: Ano, maestro.
On: Soustřeďte se, uvolnit a něžně...


On: DFis..., A, AE...,
hDé, E, Fis..., Fisnezývat mi tu ...
Ona: Promiňte...
On: eGé..., Há, HFis...,
eGé, A, Há..., Fisnejste bez citu...

On: Váš htalent je h/Aprotkán i evášní,
Azní teď ve mně ozvěnou,
Fiscítím duši spřízněnou,
hjste prudká, jste h/Asladká, jste ezvláštní,
Avzlet i kázeň, žár i mráz,
Fisdecreschento, prosím Vás.
HDolce, vibrato a edál...,
Fiskrásné, jak sám bych to hhrál. A


On: Smím?
Ona: Smíte...
On: Snad říct...

Ona: A, tak...
On: Že vy jste... talent na druhou.
Snad i víc..., zajisté... i mou zásluhou...
Ona: Ano.

On: Ten vklad můj však stokrát se vrátí,
průzračný Váš flažolet, hřát mne bude mnoho let,
když vidím Vás na housle hráti,
cítím jasně jedno jen, Vy jste prostě fenomén.
Pouhých pár lekcí a pak...
sama jste maestro, já žák.

řeč:
On: Skvěle..., tak přijdete zase pozítří, slečno?
Ona: Ne, maestro.
On: Tak, ve středu?
Ona: Ne, maestro.
On: Ale proč? Chcete snad zahodit svůj talent?
Ona: Ne, maestro.
On: Tak proč? Proč nepřijdete?
Ona: Protože... už od Vás nikdy neodejdu.