a1. Jak kvítek, který vadne, jak světlo lampy za dne,
Ejak pousmání chladné jsi zbytečná,
E7jak prach, jenž na stůl sedne, jak dálky nedohledné,
ajak odmocnina z jedné jsi zbytečná,
Cjak suché větve lísky, jak rozfoukané třísky,
ajak žluté pouštní písky Ejsi zbytečná,
Fjak v mracích světlo lunGy, jak pod hladinou duny,
ajak roztříštěné čluny jFsi zbytečná,
Ejsi zbytečnáa, má lásko.

2. Jak polámané meče, jak zmrzlé kvítky kleče,
jak mlýn, v němž není mleče, jsi zbytečná,
jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče,
jak polovina míče jsi zbytečná,
jak promarněná rada, jak stará kůže hada,
jak cit, když kvete zrada, jsi zbytečná,
jak nevyhrané bitvy, jak staré kroje z Litvy,
jak tupé ostří břitvy jsi zbytečná,
jsi zbytečná, má lásko.

3.
Jak vzpomínky, jež bolí, jak svazek starých rolí,
jak stará děvka s holí jsi zbytečná,
jak obehrané skladby, jak rozbourané hradby,
jak hlas, jenž křičí z klatby, jsi zbytečná,
jak plachetnice v ledu, jak had, jenž nemá jedu,
jak spor, jenž marně vedu, jsi zbytečná,
jak prsten, který tísní, jak strom, jenž kvete plísní,
jak svět, jenž zhrdl písní, jsi zbytečná,
jsi zbytečná, má lásko