RGozečtenou knížku třímám,
jCako by to byl ochrannej štít,
všGechný vostrý slova pěkně vodráží,
jCá se můžu mezi řádky skrýt,
nGa křídovým pDapíru neajdu jen tak z plAezíru
vGětu, která hlDasem zvonů chtěla znGítC.D (G7)

Potom pěkně do poslední čárky
opíšu ji aspoň tisíckrát,
počítám, že stejně těžko vystačím,
jak se budou lidi o ni prát,
nakonec ji jen tak z lehu pustím rovnou do oběhu,
větu, která hlasem zvonů chtěla znít.

®: CAž se ušmudlaná pěkně sama vrátí k nGám,
nCejprve ji pošlu umejt a pak obojek jí dDám.

Uvařím jí nejdřív silnou kávu
a pak bude nejspíš zralá spát,
až se vzbudí, tak jí možná vysvětlím,
že si se slovíčky nesmí hrát,
u okna jí nenápadně zašeptám, že není na dně,
věta, která hlasem zvonů chtěla znít.

Pochopí, že měla prostě smůlu,
za chviličku zkrotne, to já znám,
jenom doufám, že mi aspoň uvěří,
že ji ani za nic neprodám,
až přebolí ten pád z výšky, zaženu ji zpět do knížky,
větu, která hlasem zvonů chtěla zneít,A
vGětu, která hlDasem zvonů chtěla znCítDis G.