1. eŽijeme v tísni, vyprodává se náš krám,

času málo a míň sil k milostným hrám,
daěti nám rostou a přestávají nás znát,
ea ty se zlobíš, když nemám z čeho brát,
taak mi, drahá, odpusť, žCe jsem mhíň úspěšný meuž,
aa tak mi, drahá, odpusť, žCe jsem mhíň úspěšný meuž.


Jeden tvůj známý s novou dobou vydělal,
umí v tom chodit, vždy správný lidi znal,
když spolu mluvíme, dáváš mi ho za cíl,
bývám z toho vedle, někdy drží mě to dýl,
/: pak řeknu: drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž. :/


I mě je jasný, jak je dobrý prachy mít,
odmítám ovšem jenom pro ně žít.
Podívej, venku prší, vzduch voní a je tu máj,
vezmu si deštník, zajdu do hospody Ráj.
/: tam je skoro každej jak já neúspěšnej muž. :/


Žijeme v tísni, vyprodává se náš krám,
přesto, málo platný, stále chuť mám
žít jenom s tebou a s tvým věčným snem,
znamenat něco víc, být bohatá vem, kde vem,
tak mi, drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž,
a tak mi, drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž,
a tak mi, draahá, odpusťC, hže jseem.