aKovaná Fkopyta Gtepají Czem
a Fříjnovým Gvečerem duCní,
ačpí jak před Fpluhem, tak Gpřed povoCzem
Fslanou a Gzpocenou vůCní.

S poslední brázdou a jak na vlnách
odvádí beze stínu
se skřípěním kostí, kloubů a šlach
svou vznešenou denní dřinu.

®1: FSuffolkský Gryzák i Cbělavý Fshire
na svých dmohutných Gkřídlech s anámi
Fvlečou svou Gkládu Cdo setměaní
až Fna lůžko z Ghřejivé sláCmy.

*: eMí tažní Ckoně, epohněte z Cobou Dstran
Htím evozem všech Ckoní, ezemí, co [c]zvoní dokořDán,
Hteď je Cvás míň a Gmíň a Disrychlostní
Bskříň Fznamená avíc než esrdce.

Já najdu ti klisničku z pradávných dob,
kdy nežili staří a chromí,
a skryji tě s ní už bez nářků a stop
za křehké a zelené stromy.

Aby nás nebavil směšný tvůj břich
a osmnáct postraňků k tomu,
a jednou, až svět bude plný těch svých
temných a studených domů.

®2: Opět se pustíš do světových stran
a nad šarmem tvým budem němí,
znovu se opřeš do záblesků bran
rozkročen nad celou zemí.

*:

Stojí jak tanky na vrcholcích hor
a v bitevní zbroji září,
staří jak svět, ale mladí jak vzdor,
s úzkou a pevnou tváří.

®3: aSežeň mi Gloukotě z Cdubových Fdřev
a planinu Gskrytou v kouaři,
Ftažnýho Gkoně a Czpěněnou akrev,
Fvěštící Gvelkou bouCři.

X: hTaky epíseň do Cnocí, anež slunce Cnajde Dcíl
Cnad Dtěžkým Gzávoejem
všech CvyschDlých CprameDnů a esil,
v htemných evsích
a městech Clidí mí atažní koně Cnocí Dhřmí
Ca DburcuGjí své ekočí s vClíDdnoCu Dgrácieí,
haž ejednou den se vzCtyčí a
a uhasí ten Cpožár Dsvic,
Cmy Dpůjdem Gznaveení
Cvšem Dtěm tažCným koDním vsteříc ...

6.=1.

®3: