A Z hcest mých Gpo světě se Gvracím moje DláskyD
v botách Gz Mexika a v D/Fisblůze z ValenecieD
jež se Gpřimyká jak Gprsty světloDvláskyA
k mojí ehrudi tam kde etemně srdce Abije

Sklenku z Place Pigalle a snítku manzanity
jak jen pršelo jak hořely mi líce
bylo přetěžké v slova změnit city
a všechny krásy světa vplést do pohlednice

®: A Včera Dnavečer mne Gobjímala AženaD D A
ale Dznělo to jako kdyžG potápí se AloďA
a pak DzmizelaD a Gs ní barva neproměAnnaA
kde se Gskrýváš družko Ghadů
krásná prý DneznámáD
snad Gv sklepích StalinGgradu
Gv bílých Dzdech AlaAma?
A Jen GpojďG
Z cest mých po světě se vracím zase domů
plný tequily od Tehuantepecké šíje
sám a opilý a nepodobný tomu
kdo si čechrával svá pírka ironie

Křížek z kláštera tam na Athoské hoře
srdcem v Cles a duší ve španělské botě
kdy mi nesmírné a nenechavé moře
je jen průvodčím vší touhy po životě

Včera navečer jsem zamknul na petlici
to že nikomu nic není do mé samoty
jen jedna píseň pořád cloumá okenicí
tenkrát v krčmě v Nikopoli
nebo snad v Samaře
mi ji voják s bílou holí
vykřičel do tváře
Bude noc - Amiens se barví dozlatova
píšu o loďkách na slavné řece Sommě
přitom netuším zda veškerá ta slova
nejsou jen pochybnosti o tobě a o mně A ty?