DPřevrhlá židle jako hsymbol času,
Dv nočním baru a pak Gholé nic, h A
Djen v rohu si flitry vyčehsává z vlasů
Dposlední Gz tanečDnic,
jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani,
i ten klobouk mám dnes naposled,
dám si ho do týla a koukám na ni,
jak šminkou obelhává svět...

R: DJoseGfíno, Dzatanči mi hna rozlouGčeDnou,
Dza tuhle hnoc neGdopitou a AnedokončeDnou...

Bere si tašku moje balerína, v ní klíče, láhev od piva,
porovná židle, pak pozhasíná a potichu se usmívá,
otvírám dveře, brzkým rozedněním se pak rozmařile nechám vést,
toho, kdo zvítězí nad pokušením, čeká nebe plné jitřních hvězd...

R: Josefíno, zatanči mi ...

Severní vítr metá svoje kouzlo na mém vlnolamu v Tortuze,
do mého nitra právě tiše vklouzlo(a) jedna polonahá iluze,
kdesi v mé duši tančí tanečnice, možná odvážněji než bych chtěl,
odráží od břehů má plachetnice a říkejte mi Ismael...

R: Josefíno, zatanči mi ...

R: Josefíno, zatanči mi ...