Z tDeplých peřin vstAadd9ává, vDyprávAadd9í mi dnešní sDen, co ji vyděsAadd9 Dil,
přhes hlavu stEáhne ve dveřích kAadd9ošili,D
zavlnhí se jak rákosí, možná jciseště přijde na chvíli,
bude nAadd9ádherný letní dDen, si povídAadd9 Dám,
bude nAadd9ádherný letní dDen, si povídAadd9 Dám.

Z konvice se kouří, dětem naléváme čaj k snídani,
na bílou zeď slunce obkreslí bábovku,
děti ji chytají do dlaní, řehtají se svému úlovku,
někam pojedem dneska ven, si povídám,
někam pojedem dneska ven, si povídám, á ...

®: To chcdeme jenom d7utlumit pd6ocit pd7ádu do vodAadd9y,
ve vděčném hledánd7í, jak žd6ít, ve chvd7ílích pohodAadd9y,
fdotografid7e přd6íjemných d7okamžikAadd9ů
vdyvolávd7ám v d6 kd7outě pamětAadd9i,
jenže život z těch pohlednDic vždycky uletAadd9í.
*: Ještě se nhám zatím nestalo nic, ještě se ncisám zatím nestalo nic,
zatím se nAadd9ám ještě nestalo nDic, ještě se nAadd9ám zatím nestalo nDic,
jen do okE4susen trochu pEadá stAadd9ín.

Do ulice koukám, dole lidi na sebe řvou jak šílení,
záclony se v tom bezvětří nepohnou,
jen sem doléhá to kvílení, je to ve mně nebo nade mnou,
marně, odkud to přijde dřív, se tě ptám,
marně, odkud to přijde dřív, se tě ptám.

Zvenku nebo ze mě, kdopak převrátí náš stůl zrovna nám,
v hlavě cosi táhle vyzvání, kdo jsi ty a kdo já jsem,
že všem uši vatou ucpávám, jen ať v klidu ještě jíme džem,
než nám botama zas duši strach rozdrtí,
než nám botama zas duši strach rozdrtí.
*: Ještě se nhám zatím nestalo nic, ještě se ncisám zatím nestalo nic,
zatím se nAadd9ám ještě nestalo nDic, a to je hlavní,
zatím se nAadd9ám ještě nestalo nDic,
ještě se nAadd9ám zatím nestalo nDic,
jen do okE4susen trochu nám všEem padá stAadd9ín.