eNěkdy je člověk Dstrašně sám,
Cjak město bez elidí.
Jak použitej starej krám,
trapnej, že se až zastydí.

Někdy si takhle připadám,
jak potopenej člun.
Jak vypálená zahrada,
jak rozbořenej dům.

GChtěl bych se ztratit někam Ddo ticha,
Codletět na eměsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.

Nenuť mě mluvit nebo se smát,
nemůžu jíst ani pít.
V hlavě mám rezatej ostnatej drát
a v srdci vykradenej byt.

Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.

Nevím kam patřím, nevím kdo jsem,
mý cesty nikam nevedou.
Ztratil jsem pod nohama pevnou zem
i nebe nad sebou.

Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.