CKdyž ozvalo se školní hlášeFní,
ať vrátíme hGračky, že už nejsme Cmalí.
CTak žáci běželi jak splašeFní,
aby je Codevzdali, GodevzdaCli.

My schválně se však tenkrát loudali,
s rukama v kapsách, co noha nohu mine.
A cestou hračky poschovávali,
my je nevrátili, my ne.

A tak vFousy máme, vrásky máme,
dosti sešle vypadáme,
Czblízka je ale viděGti,
že jsme prostě tajné děCti.

Že jsme dětinové, dětinové,
což jsou vlastně děti nové,
nové děti, děti nové,
nazývaj' se dětinové.

Školní hlášení: starší žáci
okamžitě a hromadně
odevzdají hračky
na hromadu u kotelny.
Profesor Křen vrátí omalovánky,
víme o nich.

Až uslyšíte školní hlášení,
ať vrátíte hračky, že už nejste malí.
A žáci poběží jak splašení,
aby je odevzdali, odevzdali.

Tak vy se prosím schválně loudali,
s rukama v kapsách, co noha nohu mine.
A cestou hračky poschovávejte,
vy je nevracejte, vy ne.

A tak vousy máme, vrásky máme,
dosti sešle vypadáme,
zblízka je ale viděti,
že jsme prostě tajné děti.

Že jsme dětinové, dětinové,
což jsou vlastně děti nové,
nové děti, děti nové,
nazývaj' se dětinové.

Křene, ty omalovánky,
tak ty je nevrátíš?
No počkej!

Že jsme dětinové, dětinové,
což jsou vlastně děti nové,
nové děti, děti nové,
nazývaj' se dětinové.