[ami]Rád se dívGám [ami]na komíGny
[ami]protějšíGho Fdomu,
[ami]sbíhaj se Gmi [ami]přitom sliGny
[ami]jako máGloFkomu.
K Cnebi stoupá tGenký čoudek
bCarvy sněhoGbílé
Ca já vím, že vGdovec Houdek
Czase smaží Dfilé.

GKaždý něco [emi]klohní
Cna domácím Gohni,
Gkupříkladu [emi]pan Šmíd
Copéká si lGančmít.
[ami]Nikomu se Dnechce vGen[emi],
[ami]sedí doma Du kamGen.
[ami]Nikomu se Dnechce vGen[emi],
[ami]sedí doma Du kamGen.

Jeden komín skrytý v houští
televizních antén
žádné dýmy nevypouští,
ano, je to tamten.
Bydlí pod ním jedna dívka
příjemného vzhledu,
nemá doma kousek dřívka,
ruce jako z ledu.

Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.

Já jsem taky celý ztuhlý,
mám však horké srdce,
přinesu jí kbelík uhlí,
zahřeju jí ruce.
Zahřeju té smutné slečně
její život chladný,
zůstaneme spolu věčně
nebo aspoň dva dny.

Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.

Rád se dívám na komíny
protějšího domu,
sbíhaj se mi přitom sliny
jako málokomu.