Až nebudu muset už dělat vůbec nic
až prodám všechno i chatu u Strakonic
až nebudu počítat každičkou minutu
a zaplatím rád poslední pokutu.

Až dočtu si konečně Zločin a trest
až zbavím se všech laciných gest
a kouřit budu už jenom svátečně
řeknu si: je čas, konečně.

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno
Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno

Až doplním svou sbírku svou o známku poslední
až nevstanu jednou dřív než k poledni
až přestanu číst co píšou v novinách
chtěl bych tě v náručí přenést přes náš práh.

Až budu mluvit zásadně potichu
až odmítnu dceři své na dvanáct ženichů
až strom co jsem zasadil už ovoce nedá
a dům co jsem postavil až odnese voda.

Až zruším konečně životní pojistku
a prodám i tu druhou chatu u Písku
až smířím se s tím, že všechno je konečné
řeknu si: je čas, konečně.

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno
Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno

Až pochopím jednou zákony přírodní
až všechno si prominem s přítelem ze střední
až natáhnu poslední z praských strun
a naposled vynadám sousedům.

Až přestanu vzpomínat na časy minulé
a pohyby mé nebudou plynulé
až shrbená záda bude mít můj stín
já věrný štamgast svou židli opustím.

Až přestanu slavit všechny ty narozeniny
až přestanu sledovat na burze ceniny
až národ můj bude stát hrdě a statečně
řeknu si: je čas, konečně.

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tý jméno
Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno
Lásko ty nezvoň je otevřeno