Profesor Náhlovský náhle mě vyvolal
a já byl dutý jak bambus.
Pravil mi: "Rád vás mám,
přesto vám pětku dám,
dneska jste dutý jak bambus."

Táta mě za známku přetáhnul deštníkem,
přeomil uprostřed bambus.
Pak mi řek': "Viktore,
všechno ti odpustím,
nový když seženeš bambus.

Ráno běžím do obchodu Šicí stroje Bambus
vejdu dovnitř, otážu se: "Máte, paní, bambus?"
Paní mě odbyla:
"Vážený příteli,
půl roku nemáme bambus.
Nechte si poznámek,
počkejte, až přijde
vedoucí Boleslav Bambus."

Bambus! Bambus!

Když se vrátil ze svačiny vedoucí pan Bambus,
prodavačce dosvědčil, že nechodí jim bambus,
a tak jsem tátovi
koupil dva herinky,
když už jsem neměl ten bambus.

Táta si pochutnal a pak mi odpustil,
že jsem byl dutý jak bambus.

Bambus?!